Věčný motiv rozsáhlého Stendhalova eseje O lásce z roku 1822 je napovězen jeho názvem. Cit, který Stendhal nazval „rozkošnou květinou rostoucí na samém okraji propasti“, je v knize nahlížen neobyčejně důkladně a z mnoha úhlů pohledu. Přestože se s autorem vracíme na pomezí epoch romantismu a realismu může být jeho pozoruhodný spis aktuální a inspirativní i pro soudobého čtenáře. Otevírá totiž i takové komnaty srdce, na které postmoderní lidé již vlastně zapomněli. A romantik Stendhal jako by měl klíče bezmála od každé z nich.